Vyprávění popisující třídenní přechod Jeseníků z Rýmařova přes Vysokou holi, Ovčárnu, Červenohorské sedlo, Keprník, Ramzovou, Paprsek na Králický Sněžník zakončený v Dolní Moravě.

Den první

Vysoká hole, Ovčárna, Švýcárna

Realizuji náhradní program místo vodácké výpravy do Norska, neuskutečněné díky covidu. Původně jsem měl v úmyslu vyrazit z Hradce nad Moravicí a dojít až do Orlických Hor. Vzhledem k pracovním povinnostem jsem svůj ambiciózní plán byl nucen podstatně zkrátit. Přejít pouze Jeseníky – z Rýmařova do Králik.

Po krátké přípravě nad mapou a nákupem potravin, dne 22.6.2020 ráno před šestou s Tomášem chvátáme s bágly na zádech na autobus. Spoje nám krásně navazují. V Kunčicích přestupujeme na vlak do Opavy a tam přesedáme na motorák do Rýmařova.
Nasednutím do motoráku se mi vybavují nostalgické vzpomínky na práci u Českých drah. Vezeme se totiž vagónem řady Baafx. Přesně ty jsem před 30 lety opravoval. Krom potahu sedaček se na nich nic nezměnilo. Kodrcáme se v něm až do Bruntálu, kde z důvodu výluky musíme přestoupit do autobusu. Ten nás veze až do Rýmařova. Vzápětí máme přípoj do Staré Vsi, kde vystupujeme u pily a již pokračujeme po svých.

Až k Alfrédce celé dvě hodiny kráčíme lesem po asfaltu. U Alfrédky si dáme pauzu na jídlo a opět stoupáme vzhůru. To již po lesních pěšinách. Začíná silně foukat. U jelení studánky potkáváme první turisty. Stěžují si, že se těšili na výhledy a je mlha.

My jen dobereme vodu a pokračujeme ve stoupání. Vítr stále zesiluje. Díky mlze vidíme maximálně na sto metrů. Na hřebenu Vysoké hole s námi vítr neskutečně cloumá. Dumám nad tím, jak v tom větru budu upevňovat celtu. Nevzali jsme si totiž stan. No do večera ještě daleko, nějak to dopadne.

Dostáváme se na úroveň Petrových kamenů a mlha se začíná trhat, ale také začíná pršet. Sestupujeme na Ovčárnu. Jdeme se schovat do chaty Sabinka. Dáváme zelňačku a dvě piva.

Když vyjdeme ven, je po dešti, mlze a dokonce začíná svítit sluníčko. Míříme na Švýcárnu. Cestou potkáváme turisty a lufťáky sestupující z Pradědu.

Za necelou hodinu jsme na Švýcárně. Musíme ochutnat jejich borůvkové knedlíky. Sedáme ke stolu a číšník je nám povědomý. Aby ne. Před měsícem u mne doma helfoval Rosťovi při opravě balkónu. Na doplnění tekutin dávám další dvě pivka.

Když vyjdeme ven, je témě azúro. Schází nám poslední čtyři kiláky. V mapě jsem objevil dřevěný přístřešek, kde hodláme přenocovat. Cesta vede přes slatě. Ani jsem netušil, že kousek za Švýcárnou jsou taková krásná místa. Jen pěšina, po níž kráčíme, je poněkud rozbahněná.

Z hřebene jsou krásné výhledy na Dlouhé stráně, ale i na další vrcholy.

Hluk motorek napovídá, že se blížíme k Červenohorskému sedlu. Nějaký motorkář zrovna testuje, kde jsou jeho limity, nebo si honí své ego pocuchané v důsledku svého malého šulínka.

To už přicházíme k našemu nocovišti. Je to dřevěný srub z jedné strany otevřený. Naštěstí tu nikdo není.

Tomáš si natahuje hamaku, bohužel se s ní nevejde do přístřešku. Zavěšuje ji na vedlejší strom. Pro jistotu natahuji nad ním celtu. Já budu spát pod přístřeškem.

Tomáši knedlíky nestačily a má ještě hlad. Máme málo vody a tady nikde není. Posílám Tomáše zpět, aby ji nabral v nějaké kaluži v rašeliništi. Když se vrátí, filtrujeme ji.
Vařím kuskus s tuňákem. Jak zapadá slunce, ochlazuje se. Péřovky přichází vhod.

Den druhý

Červenohorské sedlo, Keprník, Ramzová, Císařská bouda

V noci sice foukalo, ale mi ve srubu a Tomáši pod celtou bylo fajn. Nad ránem padla mlha a ochladilo se. Přestože jsme šli brzy spát, vstáváme v sedm. Máme málo vody, proto snídáme jen chleba s paštikou a čaj. Po osmé odcházíme.

Když se blížíme k Červenohorskému sedlu, mlha se trhá.

Za sedlem stoupáme vzhůru směrem na Keprník. Tudy jsem šel v roce 2012, ale byla mlha. Dneska mám možnost užít si výhledů, které mi tehdy zůstaly utajeny.

U vřesové studánky dáváme pauzu. Hledáme, kde můžeme nabrat vodu. Hádáme, že bude v blízké kapličce. Skutečně tam vyvěrá voda. Je tam také mladá turistika, která se zrovna balí. V kapličce totiž přenocovala. Domnívám se, že spala dole u pramene. Když se jí chci zeptat, zda nemá sama strach, nad sebou ve stropním otvoru vidím mladého muže, jejího přítele. Podkroví je totiž uzpůsobeno na přespání. Ze stropního otvoru – vstupu do podkroví visí provazový žebřík, po němž se šplhá do podkroví. Jsem zvědavý se tam podívat. Když ale začnu po žebříčku šplhat, ten se rozkmitá a moc nechybí, abych nohou prokopl obraz s panenkou Marií. Raději toho nechávám. Dobereme vodu a odcházíme. Odchází i mladí turisté. Přítel slečny před odchodem vytáhl provazový žebřík a zavřel stropní poklop. Poté se protáhl úzkým otvorem mezi střechou a stěnou ven. No já bych tam se svojí postavou určitě uvízl.

Opět stoupáme až na vrchol Keprníku. Počasí nám umožňuje krásné výhledy do okolí.

Z vrcholu sestupujeme až k chatě Šerák. Je poledne čas oběda. Něco teplého do žaludku a dva rezavé Šeráky navrch.
Následuje dlouhý sestup dolů do údolí do Ramzové. Cesta vede kolem sjezdovek skiareálu. I lyžovačka tady musí být pěkná.

V Ramzové kráčíme kolem penzionu s hospodou. Jedno pivo se vleze, říkáme si a vcházíme dovnitř. Po chvíli se jak voda přivalí hromada dětí ze školního výletu a každý z nich si objednává nějaký pamlsek. Po dětech k barovému pultu přichází pár ve věku kolem čtyřiceti pěti let a mají se moc k sobě. Žena se tulí svému ctiteli a roztouženě mu říká: „Já se na Tebe tak těším“. Podle toho jak se k sobě mají, to asi nebudou manželé. Tady si odskočili, aby nebyli na očích. U baru si objednávají pití a to si rovnou berou se sebou nahoru na pokoj. No není čas ztrácet čas.
Z jednoho plánovaného piva jsou najednou tři. Rázem zkracuji trasu dne. Přespíme v Císařské boudě, ta je od hospody jen 4,5 km.

Procházíme Ramzovou a Petříkovem. Moc hezké středisko. Všude nové, nebo opravené domy a všude uklizeno. Za Petříkovem opět stoupáme, jsem rád, že jsem dnešní trasu zkrátil. V nohách máme dvacet kiláků, když přicházíme k Císařské boudě. Je to nový prostorný přístřešek ze dřeva s krbem.

V noci má začít pršet, proto zůstáváme zde. Vařím polévku ze sáčku a červenou čočku s vepřovkou. Máme čas, proto jak na správném čundru rozděláváme oheň. Zítra to v tom dešti nedáme.

Protože v přístřešku je na podlaze binec, steleme si přímo na velkých stolech. První tři hodiny spánku dobré, ale pak mne začíná bolet v zádech. Různě se převaluji. Dvakrát jsem zjistil, že ležím na úplném kraji. Nemám v úmyslu spadnout dolů, proto raději karimatku stěhuji na podlahu do humusu.

Jsou tři ráno. Dle předpovědi má pršet. Dívám se na oblohu a svítí hvězdy. Že by se meteorologové dupli? Jen dobře. I na podlaze to není žádná diskotéka, zase cítím od podlahy chlad. Karimatka, na níž spím je letní, ale bohužel nejsou letní teploty. Není to žádná tragédie a do rána už vydržím.

Den třetí

Paprsek, Kladské sedlo, Králický Sněžník, Dolní Morava

Po šesté vstávám a vařím vodu. Snídáme ovesné vločky vlastní směsi – dva druhy vloček, sušené mléko, směs ořechů s rozinkami a třtinový cukr. Energetická bomba. Včera jsme měli jalovou snídani a došla nám šťáva, ušli jsme jen dvacet kiláků.

Před osmou vycházíme. U rozcestníku Palaš potkáváme turisty, kteří zde rovněž přenocovali.

Projdeme kolem chaty Paprsek a dále pokračujeme lesem.

Fascinuje mne kolik je tady všude borůvčí. Sestoupíme k Medvědí chatě a poté stoupáme k rozcestníku nad Aloisovým pramenem, přímo na hranicích s Polskem. Dál trasa vede po hranicích s Polskem. Jen doufám, že nějaký poblázněný Jacek, či Rafal v uniformě neukončí naše putování s pokynem „Z powrotem do paňstva!“

Podél hraničních kamenů jdeme dál. Když si hraniční kameny prohlížím důkladněji, je na Polské straně vytasené písmeno D a pod tím namalované černé písmeno P. Jdeme po bývalé hranici s Německem. Ani se nikdo neobtěžoval hraniční kameny vyměnit, či je přetesat. Asi se počítá, že hranice se zase posunou.

Přicházíme do Kladského sedla. Původně jsme tady včera chtěli dojít a přenocovat. Je tady horská chata s hospodou, bohužel zavřená. Za chatou stojí dva prázdné stany s podsadou. Kdybychom tady došli, mohli jsme v nich přenocovat.

Je teprve deset, valíme dál. Začínáme stoupat. Po dvou hodinách dáváme pauzu na jídlo. Začíná pršet. Naštěstí nic velkého a netrvá to dlouho, nevytahujeme ani ponča.

Pěšina se nyní řádně zvedá, připomíná mi to zkratku na beskydský Smrk. Každou chvilku zastavují, abych se vydýchal. V blízkém potoku dobíráme vodu. Ani ji nefiltrujeme a rovnou pijeme.

Vrchol Králického Sněžníku kam míříme, je v mlze. Čím jsme výše, tím více fouká stále studenější vítr.

Před vrcholem nejprve jdeme k soše slůněte. Vedle jsou ruiny horské chaty. V suterénu je ještě zachovalá místnost, kde by šlo přespat. Sice humus, ale v čase nouze dobré.

Přecházíme k prameni řeky Moravy. Opláchnu pot z držky a dobíráme vodu.

Už posledních 500 metrů k vrcholu. Tam je mlha, výhledy do okolí nulové.

Dívám se na rozcestník. Do Králik, kde je náš původní cíl, je to 20 km. Docela ještě kus. Do Dolní Moravy jen deset. Měníme plán a jdeme do Dolní Moravy. Trasu zkracuji i z toho důvodu, že po deštích slušně teče řeka Morávka a chceme ji s Tomášem následujícího dne sjet.

Následuje nekonečný sestup krásnou krajinou.

Nejprve les s borůvčím a poté kolem divoké řeky Moravy. I tady by to bylo moc hezké svezení.

Ve 14.50 hod přicházíme do Dolní Moravy.

Autobus do Králik nám odjíždí v 15 hod. Všechno hraje. Po dvaceti minutách jsme tam.
Vedle autobusáku je slušně vypadající hospoda. Jdeme do ní v úmyslu se najíst. To že máme hlad, je asi zřejmé hned na první pohled. Když nás totiž pinkl vidí, hned konstatuje: „Vy budete chtít jíst.“ Souhlasně kývám. Bohužel oznamuje, že vaří jen do 15 hod. Místní ožungři mi však ochotně radí, kde se vaří. Že kousek odsud je vietnamské bistro. Jen mne zajímá, jestli tam mají dobré pivo. Souhlasně kývají, že ano. Míříme tedy tam.

Po chvilce pauzy mi ztuhly nohy, belhám se jak invalida. Záhy bistro nalézáme a tam se skutečně chutně a vydatně najíme. I pivo tu mají dobré. Místní ožungři nelhali. Nemíníme se honit a necháváme si ujet vlak, co měl jet v 16:10 hod. Obsluhuje nás příjemný starší pinkl. Když mu chci zaplatit, jen klepne na zvonek, na cinknutí přichází vietnamec a ten nás zkasíruje. Dýško zůstává v jeho kapse.

Odcházíme na autobusák a naše putování přes Jeseníky a Králickým Sněžníkem končí.

Celá trasa