Tři dny na Stezce Českem. Dokončení etapy Bílé Karpaty a započetí Dolnomoravského úvalu. Ze Starého Hrozenkova přes Vápenky, Javorník, Sudoměřice do Moravské Nové Vsi – 95 km.
Ze Starého Hrozenkova do Javorníku
Využívám prodlouženého víkendu díky státnímu svátku 28. října a opět vyrážím na Stezku Českem. V deset hodin dopoledne na konečné obce Vápenice nedaleko Starého Hrozenkova vystupuji z autobusu a přes louky a les šlapu do obce Vyškovec, kde jsem minule své putování po Stezce Českem přerušil.
U rozcestníku Vyškovec – Turistická chata se napojuji na Stezku. I když dle předpovědi počasí mělo být hezky, je zataženo a mlha, takže bez výhledů.
Až po Troják šlapu po asfaltu. Poté přejdu louku a u Lopeníku vstupuji do hezkého lesa, který malíř podzim krásně vymaloval. Když z lesa vyjdu, jdu po hřebenu kolem rozhledny U Křížku. Na ni ani nejdu, neboť mlha je ještě větší, než jsem vycházel. Škoda určitě tu musí být krásné výhledy.
Po čtyřech hodinách pochodu a 18 km v nohách si u rozcestníku Javořina v přístřešku dávám pauzu na jídlo.
Po pauze jdu po šotolinové cestě, po níž dojdu k rozcestníku Kamenná búda. Tady řeším dilema, zda jít na Velkou Javořinu, kde vede stezka, nebo to raději k vůli probíhajícím hraničním kontrolám obejít. Studuji mapu a zjišťuji, že silnice, po které se potom jde, vede na slovenské straně. Jelikož je zakázáno překračovat hranice mimo oficiální přechody, nechci riskovat, že se budu muset vrátit a raději odbočuji vpravo na žlutě značenou trasu a mířím do obce Vápenky.
Sotva vyjdu, mlha se rozplyne a jsou krásné výhledy. Teď lituji toho, že jsem nešel na Velkou Javořinu, kde musí být nádherně.
V obci Vápenky jdu kolem hospody U Černého potoka. Dám si jedno pivo a půjdu dál, tak zní můj záměr.
Jde o moc hezkou stylovou hospodu, kde čepují i Plzeň. Když dopiju pivo, dostávám chuť na topinky s ohnivým masem. Přece tu nebudu sedět po suchu, než mi je připraví. Dávám si ještě jedno. Výborné topinky přece ještě musím něčím zapít. Dávám si tedy třetí Plzeň.
Posilněný pokračuji dál. V mapě nalézám zkratku do obce Nová Lhota. Kupodivu zkratka není delší, ani horší cesta. Vede přes louky. Stále je hezky s krásnými výhledy.
Projdu Novou Lhotou a začíná se šeřit. Do Javorníku, kde dnešní etapu končím, přicházím už za tmy.
Jdu kolem hospody. Dám si pivo a půjdu si najít nějaký brloh, kde přespím. Vejdu dovnitř, tam plno a všichni se na mne nějak divně dívají. Prvního chlapa se ptám, zda je to uzavřená společnost, odpovídá, že ano. Omlouvám se a odcházím.
Vyjdu před hospodu a volá na mne chlapík, abych se vrátil. Že pokud mi nebude vadit, ať si sednu venku, že mi donese pivo.
Venku mi sedět nevadí, jen si oblékám péřovku. Po západu slunce se totiž dost ochladilo. Za chvilku je tady s pivem a než ho stačím vypít, přináší další a k tomu ještě talíř plný sekané a uzeného. Vyzývá mne, abych se najedl. Vysvětluje mi, že zrovna tady slaví narozeniny jeho zeť.
Nejprve protestuji, ale když vidím jeho nesmlouvavý výraz doprovozený slovy „Lidi si mají pomáhat“, pouštím se do jídla. Je toho tolik, že to nemůžu ani sníst. Nakonec to završuje tím, že přichází s flaškou slivovice a dvěma kalíšky. Než odejdu, nalije do mne tři kalíšky. Slivovici má opravdu výbornou, už dlouho jsem takovou nepil.
Jsem kousek od fotbalového hřiště. Jdu se tam podívat, zda tam nebude nějaké vhodné místo na přespání. Je! Velká nadstřešená tribuna. Ani nebudu muset stavět tarpa. Než se vybalím, uvědomím si, že nemám vodu, jen sladkou minerálku. Neměl bych z čeho si ráno uvařit snídani. Sice pár krát jsem si čaj z minerálky vařil, ale není to ono.
Jdu tedy do další hospody, kde si hodlám nabrat vodu. Když už jsem tady, dám si ještě pivo. Před desátou večer se vracím na hřiště, kde na tribuně trávím noc.
Z Javorníku do Sudoměřic
V noci bylo fajn. Dokonce jsem se vzbudil, jak mi bylo horko. Stačilo sundat kapuci z hlavy a bylo mi fajn.
Než se rozední, dopisuji deník, večer jsem k tomu nebyl způsobilý. Když mám hotovo, připravuji snídani. Dva sáčky vloček vytuněné polovinou tabulky čokolády a k tomu kávu.
V 8:17 hod odcházím. Projdu Javorníkem a nechce se mi to po trase Stezky obcházet, proto volím zkratku přes louky. Na Stezku se napojuji na hřebenu Horňáckého okruhu nad Velkou nad Veličkou. Opět je zataženo a mlha, takže zase žádné výhledy.
V Kuželově obdivuji historický mlýn holandského typu a po cyklostezce jdu až k rozcestníku Tři kameny, nacházející se na hranicích se Slovenskem. Stojí tu policejní hlídka. Dovolují mi jít dál po hranici. Terén je rozbahněný a za chvíli mám celé boty od bahna.
V mlze kapánek bloudím na vrcholu Tri kopce. Díky navigaci v telefonu nacházím zpět správnou trasu a vracím se zpět do ČR.
U rozcestníku Kněžské hory přichází správný výdrb. Stezka zde vede přes oboru. Bohužel od 1.9. do 15.11. je vstup do obory zakázán. Žebřík, po kterém se leze přes plot, je uvnitř obory. Sice bych mohl přelézt přes kovová vrata, ale jelikož nevím, zda bych se na druhé straně z obory dostal, raději se vracím a oboru obcházím.
Po 20 km přicházím do rekreační osady Lučina s přírodním koupalištěm. Hledám nějakou hospodu, kde se osvěžil. První hospoda Hutník je zavřená. Nad koupalištěm ji nacházím. Zrovna tady mají zvěřinové hody. Nejprve si dám pivo a pak si objednávám kančí se zelím a knedlíkem. Už jsem měl hlad, vločky, co jsem měl na snídani, mne moc nezasytily.
Po hodinové pauze pokračuji dál. Dle mapy.cz volím nejrychlejší trasu. Ta vede přes Radějov. Je fajn, že souběžně se silnicí vede lesem turistická trasa a nemusím po asfaltu.
Za Radějovem jdu po vinné stezce mezi vinohrady. Na Stezku se napojuji u rozcestníku Mezi starými horami. Podél Sudoměřického potoka šlapu po rovině směrem k Sudoměřicím. Cesta po rovině je nezáživná. Je to stejně nezáživné, jak jsem na jaře šel ze Znojma do Mikulova.
Přehodnocuji plán. Dneska jsem totiž chtěl dojít do Rohatce a zítra do Lanžhota. Dneska to zabalím v Sudoměřicích a zítra dojdu do Hodonína, kde své pěší putování skončím. Nudný úsek z Hodonína do Mikulova pak někdy projedu na kole.
Jak jsem si usmyslil, tak činím. Dojdu do Sudoměřic a hledám nějakou hospodu. V centru nacházím dvě naproti sobě. Obě jsou ale zavřené.
Na návsi bohužel není ani noha a nemám se koho zeptat. Konečně jde nějaký chlapík, který mne nasměruje k hospodě. Je přímo naproti fotbalového hřiště. Zabíjím tak dvě mouchy jednou ranou. Na hřišti půjde přespat. V hospodě akorát nevaří. To ale nevadí, hospodský mi dovoluje, abych se najedl z vlastních zásob.
V hospodě musím nějakou dobu vydržet, než na hřišti obsadím nějaké vhodné místo. Po osmé večer jdu z hospody na fotbalové hřiště, kde se na nadstřešené verandě šaten ukládám ke spánku.
Ze Sudoměřic do Moravské Nové Vsi
Budím se před třetí ráno a nemůžu usnout. Když tak ležím ve spacáku, opět měním plán a rozhoduji se dojít do 25 km vzdálené Moravské Nové Vsi, odkud mám dobré spojení domů.
Vylézám ze spacáku a chystám si snídani. Vepřovku s chlebem, kávu a čaj. Před čtvrtou ráno vycházím.
V Sudoměřicích je to ještě fajn, tady svítí pouliční lampy, ale když vyjdu za obec, je tu tma jak v pytli. Na cestu si sice svítím čelovkou, ale není to žádná hitparáda. Čelovka co mám, je tak dobrá na posvícení při vaření, nebo táboření. Svítí max 10 metrů přede mne. No abych nezakopl a nerozbil si hubu, to stačí. Nemít ale v telefonu navigaci, vůbec bych netušil kam jít.
Podle mapy jdu kolem Baťova kanálu. Trasa vede přímo po protipovodňové hrázi. V jednom okamžiku se vylekám, jak něco s velkým šplouchnutím skončilo do vody. Možná bobr, možná nějaký běženec. Snažím se tam posvítit, bohužel čelovka je slabá.
Před rozedněním přicházím do Hodonína. Kontroluje mne mladá policistka.
Dál pokračuji po cyklostezce kolem Staré Moravy. Jen v navigaci sleduji, kolik mi ještě zbývá, vlak mi totiž jede v 8:45 hod. Mám to hodně nakvap, abych to stihl. Šlapu, co mi síly stačí. V tom zápalu přecházím odbočku a dál pokračuji kolem Moravy. Na svůj omyl přicházím v době, kdy na navigaci kontroluji stav a zjišťuji, že mi nic neubylo. Více mne ale štve, že jsem si obešel Slovanské hradiště Mikulčice.
Od té chvíle si dávám o to větší pozor, ať si zase nenadejdu.
Procházím po rovných stezkách krásně vybaveného lesa a poté kolem vodní plochy zatopené štěrkovny. To už jsem před Moravskou Novou Vsí. Projdu jí a k nádraží přicházím dokonce 20 minut před odjezdem vlaku. Tady putování na Stezce zase na nějakou dobu přerušuji. Ke zdolání Jižní Stezky mi již schází úsek do Mikulova.
https://bengatour.cz/wp-login.php
Celá absolvovaná trasa