Dva dny po severní Stezce Českem z Aše přes Přírodní parky Halštrov, Kamenné vrchy a Leopoldovy hamry do Kraslic – 57 km.
Využívám lázeňského pobytu ve Františkových Lázních a chci ukrojit další díl Stezky Českem. Mám v úmyslu jít z Plané u Mariánských Lázní, napojit se na trasu v Broumově a dojít do Františkových Lázní.
V sobotu dne 16.9.2023 po snídani spěchám na vlak. Na nádraží jsem docela brzo. Kupuji jízdenku a pokladní mi sděluje, že jezdí náhradní autobusová doprava s odjezdy před nádražím. Jdu tam, tady už stojí přistavený autobus s cedulí „Náhradní autobusová doprava“. Nastoupím dovnitř a jedeme. Autobus sice jede nějak jinudy, ale tomu moc nevěnuji pozornost, čumím do mobilu na trasu, co chci jít.
Když ale zvednu hlavu, zjišťuji, že jsem už za Hazlovem a jedu směr Aš. Vlezl jsem do špatného autobusu! Tiše kleju a hledám nové spojení do Plané. Tam bych byl až po jedenácté! To rovnou zavrhuji a měním trasu. Místo jižní trasy půjdu severní. Jelikož Ašský výběžek mám docela prochozený a na Nejzápadnějším bodu jsem byl na kole teď v úterý, na trasu Stezky se napojím přímo v Aši.
Od nádraží dojdu přes město k zámečku a jsem na trase. Stoupám k rozhledně Háj. Vyjdu na ní, ale bohužel po ránu je ještě opar, takže žádné velké výhledy.
Kousek jdu po sjezdovkách zdejšího ski areálu a pak zacházím do hezkého lesa, kterým nejprve dojdu k hezké přehradě Bílý Halštrov a pak k minerálnímu prameni Dolních Pasekách. Když vidím, že si lidé vodu nabírají do kanystrů, odhodlám se a z pramene vypiju dva hrnky vody. Je to po dlouhé době poprvé, co jsem se kromě piva v lázních napil něčeho jiného. Mohu uznat, že ta minerálka je fakt dobrá. Jen doufám, že nebude projímavá.
U Vernéřova si kapánek zajdu. Kdybych nešel po asfaltu, už bych se nevracel. Je to jen kousek. Připravil bych se tak jít kolem hezkého rybníku a hlavně ne po asfaltu.
Procházím lesem Přírodního parku Halštrov. Pro houbaře je to tady doslova ráj. Houby rostou dokonce na pěšině, po níž jdu. Když už je vidím i já, je co říct! Jsou to doslova kapitální kousky. Bohužel je nemám kam dát. Lituji, že jsem si sebou nevzal sádlo, nebo olej, mohl jsem si je aspoň usmažit. Aspoň si některé fotím a nechávám je tu pro jiné.
Přicházím k hezkému altánku, tady ti co jdou od Nejzápadnějšího bodu a nerubou kilometry, tak jak já, by tu mohli přenocovat.
V pravé poledne přicházím k hospodě Na Výhledech. Mám v nohách už osmnáct kiláků a rád bych se tu posilnil. Když přijdu blíže, z cedule se dočítám, že z důvodu dovolené mají zavřeno. To je pech, počítal jsem s tím. Dívám se do navigace a další hospoda je třináct kiláků odtud. No nedá se nic dělat, musím dojít až tam.
Přecházím přes golfové hřiště v Hazlově, trasa vede po žluté. Bohužel správná vede vlevo a já jdu vpravo. Asi po pětistech metrech svůj omyl zjišťuji a vracím se. Pokračuji přes hezký les na hranice s Německem a pak přes obec Schönberg. Tam jsme byli ve čtvrtek na kolech. Jeli jsme na zdejší rozhlednu. Docela masakrální výjezd na ten kopec. Využívám lavičky a dávám krátkou pauzu na malou svačinu.
Projdu obcí, kolem rybníka a zabočuji do lesa v Přírodním parku Kamenné vrchy. Po lesní pěšině šlapu krásným čistým lesem až k odbočce ke zbytkům hradu Neuhaus. Před časem jsem tam byl. Je to jen pár stromy porostlé kopečky. Po hradu ani památka. Zbytečně tam zacházet.
Vyjdu z lesa a přes pastviny jdu do Plesné. Hledám otevřenou hospodu. První hospoda Ve Šnekách otevírají až ve šestnáct hodin a je teprve před patnáctou, další hospoda je v rekonstrukci, až ta v centru restaurace Bára je otevřená. Zapadám dovnitř a rychle dávám pivo na probrání. Pak řízek, další piva a nakonec masové topinky. Nikde už nespěchám, pro dnešek už mám splněno. Náležitě posilněn odcházím až po půl sedmé. Mířím ke dva kiláky vzdálenému přístřešku v lese. Když k němu dojdu, je to jen malý přístřešek, přespat v něm nejde. Alespoň vedle něj stavím tarpa a v něm trávím noc.
Spím na pěnové karimatce. Zpočátku, když ještě působí vypitá piva, se mi spí dobře. Když ale jejich účinek vyprchá, začíná mne bolet bederka. Každou chvilku se budím a přetáčím na druhý bok. Noc je pro mne docela mordor.
Přestože v noci bylo jasno, nebyla vůbec zima a ani nepadla rosa. Klidně jsem mohl spát pod širákem.
Ráno vstávám před sedmou a vařím si snídani. Kuřecí perkelt z Dobrého hostince od Magi.
V osm hodin vycházím. Projdu lesem a přicházím na sluncem nasvícené louky. Prostě paráda.
Přes louky a lesy pokračuji dál až ke skálám Vysoký kámen. Nahoře je i vyhlídka. Vyjdu nahoru a pozoruji okolí. Jsou odtud moc hezké výhledy.
Po hřebeni jdu dále a zastavuji se u pietního místa Vysoký kámen, kde původně stála kaple Božího těla zbořená v padesátých letech minulého století z důvodu hraničního pásma.
Pokračuji dál po hřebeni a užívám si dalekých výhledů. U Počáteckého vrchu vcházím do Přírodního parku Leopoldovy hamry. Od rozcestníku Na Nových sestoupím do obce Krásná. Bohužel zdejší zástavba a okolí kolem domů moc krásné není. Zřejmě tu bylo krásně za původních obyvatel na konci čtyřicátých let minulého století.
Projdu kolem kaple Nejsvětější Trojice a sestoupím do Kraslic. Kousek od vlakového nádraží přejdu přes řeku Svatava a rovnou mířím k první hospodě, co vidím. Tady mi ale mladá vietnamka ukazuje, že mají ještě zavřeno. Naštěstí kousek dál je hospoda Severka. Sedám na terasu a dávám si moc dobrý oběd a k tomu tři piva.
Ještě bych seděl, ale musím spěchat na vlak, který mi jede těsně po čtrnácté hodině. Přijdu na nádraží a hledám pokladnu, nikde není. Jízdenku si tedy kupuji online. Jdu na perón a čekám na vlak. Z ampliónu hlásí jen odjezd vlaku do Německa. O vlaku do Sokolova, kterým chci jet já nic. Zdá se mi to divné, že na peróně stojím jen já. Když vlak stále nejede, jdu se zeptat jednoho ajzerboňáka v růžových montérkách, zda vlak pojede. On mi odpovídá, že na trati je výluka a jezdí náhradní autobusová doprava, kdy autobus před chvilkou odjel. Tato informace mne vytočila do běla a začínám po něm štěkat, že by bylo docela fajn na toto cestující nějakým způsobem upozornit. Tvrdí mi, že všude jsou vyvěšené informační cedule. Já neviděl ani jednu! Z obrovským klením na adresu vlakového dopravce, kdy nejslabší nadávka je banda buzerantů, vycházím před nádraží. Kapánek se uklidním, když zjistím, že další vlak mi jede na čtyřicetpět minut. No na cestování vlakem musí být člověk zřejmě jasnovědec! Raději se vracím do hospody Severka a na uklidnění si dávám dvě piva. Pak když nastupuji do autobusu náhradní dopravy se řidiče ještě pro jistotu doptám, zda skutečně jede směr Sokolov, abych se opět neocitl někde jinde.
